Malé radosti
Ze života digitální nomádky

Vstávám před šestou ráno. Nechce se mi z teplého spacáku a trochu závidím těm dvěma, co si tu spokojeně chrní. Jsme ve Španělsku, ale venku je pěkná zima. Oblékám svetr a do batohu kromě počítače balím i bundu. 

Zelené kopce jsou ještě zahalené v mlze. Celý kemp spokojeně spí. Jen v koupelně potkávám naší sousedku. Je z Německa a bydlí ve stanu kousek od nás s manželem a tříletou holčičkou. „Jedete dneska na výlet?”, ptá se zvědavě, že vstávám tak brzy. Usměju se: „Ne, jdu do práce.” Jsem digitální nomádka.

Sedám si pod javor ke svému oblíbenému stolu před kavárnou. Má ještě zavřeno, ale dá se tu připojit do zásuvky a na wifi. Jak jsem zjistila záhy po našem odjezdu, splnit všechny předpoklady k tomu, abych mohla na cestě pracovat, bude pěkná výzva. Tak třeba první Zoom call mi sežral čtvrtinu přidělených dat na měsíc. Deset minut před webinářem, kde jsme byla jako host, se přihnala šílená bouřka a já vysílala zavřená v autě, zatímco nám liják vytopil dvacet let starý stan. Když jsem tvořila zprávu z projektu u jezera Embalse del Ebro, celý den fučel vítr tak, že jsem byla zmrzlá jako rampouch. Ale nakonec jsme to poladili. Koupili si rodinný stan s předsíňkou a kempingový stoleček, což zvýšilo můj pracovní komfort asi o 1000%.

Teď jsme v malém rodinném kempu v provincii Navarra. Objevili jsme ho v kopcích nad malebným městečkem Sunbilla. Bydlíme pod nádherným dubem, s výhledem na hory, na západ i východ slunce. A pro mě to má obrovskou výhodu, je tu restaurace se skvělým kafem, kde se mohu připojit do sítě. Luxuska.

Je půl deváté a první „ranní” ptáčata se začínají potulovat kolem kavárny. „Kdy otevírají?”, ptá se chlapík a z očí mu kouká zoufalá touha po kafi. Ve tři čtvrtě na devět slyším, jak se uvnitř probouzí život. Startuje kávovar, cinkají hrnečky, někdo si zpívá. A já už se začínám těšit, až zaklapnu počítač a dám si první ranní dávku kofeinu a čokoládový croissant. 

Cestovatelské tipy:

Sunbilla je městečko v Severním Španělsku v autonomní provincii Navarre. Ta je přechodovou zónou mezi tzv. Zeleným Španělskem (pás hor na severu) a semi-aridními částmi. Proto je krajina v téhle části Španělska velmi pestrá a proměnlivá. A tak tu můžete i v létě zažít den, kdy si přejete mít kulicha a nepromokavou bundu. Nebo naopak sedíte ve stínu s vyplazeným jazykem a nohama ponořenýma ve studené řece. Najdete tu kopce porostlé staletými duby. Pastviny. Jezera i řeky s průzračnou vodou. Malebné kamenné vesničky s přátelskými lidmi a skvělým místním jídlem. Nám se moc líbilo v kempu Ariztigain. Pokud máte děti, možná oceníte, že v Sunbilla je bazén. A jestli milujete chození po kopcích, budete tu v ráji

Embalse del Ebro - obří jezero vybudované na řece Ebro na hranici regionů Cantabrie a Burgos na severu Španělska. Těží se tu písek a na výběžku u vesničky Arija je klidný kemp s písečnými plážemi. Krajina hor i mozaiky pastvin a remízků. Malebná krajina se stády volně pasoucích se krav a koní. Krajina kamenných zídek a mostů. Krajina, kde neustále fouká vítr. Krajina s malými vesničkami. Skoro v každé z nich si můžete koupit dům. Krajina bez turistů.

...

Příběh z výzvy 21 malých radostí.

Text a foto: Šárka Krčílková, Ilustrace: Radim Seydl, 2022