Šárka

Jsem tvůrčí duše. Mojí vášní je propojovat různorodé světy, různé kontexty, které spolu zdánlivě nesouvisí. Podporovat vytváření synergií mezi jednotlivci i systémy. Všímat si drobných okamžiků každodennosti a zachycovat je do slov i fotografií. Zjednodušovat svůj život ve smyslu mít a dělat méně, ale jít do větší hloubky, intenzity prožitku a kvality. Žasnout nad krásou světa - vnějšího i vnitřního. Přinášet do něj laskavost a zpomalení.

Za svůj život jsem prozkoumala mnoho cest a osahala si mnoho rolí. Vnímám za tím svou celoživotní touhu růst a hledat svoje pravé místo, kde mohu žít naplno, s radostí a svobodně. Kde se propojuje krása s užitkem a dobrými vztahy. Kde mohu být sama sebou.

Můj pohled na to, jak takové místo vypadá, se neustále proměňuje. A tak přijímám, že to hledání nikdy nekončí, protože je to celoživotní přibližování se ke svému středu, k celistvosti i harmonii.

Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem se ve 22 proplétala několik týdnů na kole krajinou hlubokých skandinávských lesů. Kdy se ve mně zrodil nápad, vystudovat krajinnou ekologii, ačkoli jsem v té době pracovala jako účetní.

Příští rok jsem si podala přihlášku a ta krásná léta na univerzitě, kde jsem nakonec i sama učila, se ve mně otiskla v ekosystémovém smýšlení a vnímání. Něco mi ale v tom obraze začalo chybět.

Má touha po smysluplném životě mě vedla dál, k místním potravinových komunitám a lidem, co pečují o půdu a pěstují jídlo s láskou.

K vrstvě přírodních ekosystémů přibyla vrstva systémů společenských. A mě začalo zajímat, jak spolupracovat ve skupině lidí ve větší vzájemnosti, s respektem a laskavostí k ostatním i planetě.

Krásná, dobrodružná i náročná léta v nezisku, kteá vedla k mému vyhoření, protože jsem v tom všem zachraňování a podporování zapomněla na sebe.

Mezi tím se nám jako zázrakem narodila dcera a já s láskou přijala roli mámy, učitelky i žákyně v jednom.

Mateřství a rodičovství mi přináší tolik darů, ale i příležitostí k učení i hraní si. Díky své dceři objevuji nové vrstvy sebe, svých přesvědčení a životných strategií. Najednou vidím, jak jsou mnohé z nich neužitečné.

Znovu zahlížím i své zdravé a hravé vnitřní dítě, které se s úžasem raduje z bytí na tomhle světě.

A právě díky dceři kdysi vznikl první příběh Malých radostí.

Velkou část svého života jsem jela na dluh své vlastní životní síly. Teď se jí učím kultivovat, abych netvořila z nedostatku, ale z hojnosti. Pro sebe i pro druhé.

O tom, co se mne dotýká píšu a fotím příběhy a Radim s Míšou mi k tomu kreslí obrázky. Rozvíjím se jako koučka a ikigai průvodkyně, abych mohla podpořit i druhé v objevování jejich vlastní cesty.