Vstáváme dřív, než jsme zvyklí a je to hned zdrojem první krize. Ale nakonec vyjdeme včas, beze spěchu. Dokonce si  vzpomenu na karty řek od kamarádky Alči. Každý z nás si vytáhne jednu na cestu. 

Míša, řeku zdrojů - Hanou. „Mé skutečné zdroje nejsou venku, ale uvnitř". Radim, řeku osvobození vertikály - Moravu. „Pouštím nároky, očekávání, znovuobjevuji svůj život." Já, řeku sebenalezení - Střelu. „Já jsem já, poznávám se, raduji se, žiji sebe... Střela Střelovatá nejStřelovatější." 

Na ulici potkáváme rodiče, kteří vedou za ruku své děti s batůžky a aktovkami na zádech. Který z těch prcků bude chodit s Míšou do třídy? Se kterou holčičkou si bude hrát na princezny? Se kterým klukem bude dělat rošťárny, nebo se do ní zamiluje?

Do budovy vkročíme pravou nohou a stoupáme po schodech až do posledního patra. Vzpomenu si na včerejší slova paní učitelky... Smyslem je, aby se dítě ukotvilo v sobě, zpevnilo svůj střed. Aby objevovalo svoje dary, kterými může obohatit ostatní. Aby se mělo rádo. Aby mělo rádo školu a vzdělávání.

Vedle dveří do třídy si všimnu textu: „Kdybych měla své dítě vychovávat znovu, vybudovala bych pro něj nejdříve sebeúctu a pak teprve dům. Prstem bych víc malovala, než hrozila. Nestarala bych se tolik o učení, ale prostě bych se starala. Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála. Víc bych objímala, a míň s ním válčila. Viděla bych v žaludu častěji dub. Nebyla bych jen přísná, ale i přístupná. Neučila bych ho lásce k síle, ale naučila bych ho síle lásky."

Cítím, že začíná nová životní etapa. Nejen pro Míšu, ale i pro mě a pro Radima. Zatím nevím jaká bude, ale jsem klidná. Ať už bude jakákoli, vše je v pořádku.

Krásný sešit vyrobili s láskou v Lemniskátě.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2022