Před našimi okny do ulice jsou stromy a já si pamatuju doby, kdy tam ještě nebyly. Byla to taková šedivá prašná ulice v létě rozpálená sluncem. Právě léto v našem bytě bylo k nepřežití. Po povodních v roce 2002 tu zasadili stromy, už vzrostlé, asi 3 metry vysoké jerlíny japonské. Dnes už přerůstají staré karlínské činžáky a jak říkáme, bydlíme v „nejchlupatější" ulici. Právě ty stromy jsou jedním z důvodů, proč mám ráda náš domov a těší mě každé roční období s nimi.

Na jaře se v našich stromech zabydlují holubi a další ptáci. Mají své oblíbené větve. Sleduji je, jak večer usedají ke spánku, pokaždé na tom samém místě, což je znát i na zaneřáděném chodníku a autech. Většinu lidí to neskutečně štve a proto by stromy nejraději pokáceli. Mají spoustu dalších důvodů, proč se jich chtějí zbavit a já tomu rozumím. Listí padající na ulici, které si nosíme na botách domů, ucpaný okap, méně světla v bytě, když se stromy olistí… Ale já bych je nedala za nic na světě. Naše stromy nám totiž přináší radost.

V létě naše stromy aspoň občas zalévám. Někdy vodu z vany nevypouštíme, ale nosím ji v kýblech dolů našim zeleným přátelům. Musí ve městě trpět. Jaké to je, mít kolem svého kmene jen tři čtvereční metry, kterými se může vsakovat voda ke kořenům? A co kořeny? Mohou mít dost místa a živin ve spleti inženýrských sítí? V extrémně horkých létech, jako jsou teď, listí začíná žloutnout a opadávat už v červenci. Při pohledu na stromy se mi svírá srdce a já mám strach, že už se příští rok nezazelenají. Trápilo mě, že nedokážu zalévat všechny stromy v ulici, ale zjistila jsem, že vznikla iniciativa „kbelík vody do přírody” a že nejsem sama, kdo něco podobného dělá ve svém okolí. To mě moc těší. Kromě toho, kbelík vody, která neodteče rovnou do kanálu, netěší jen stromy, ale i mé tělo. Však si zkuste vyběhnout desetkrát dolu a nahoru do druhého patra.

V brzkém jaru čekám, kdy začnou rašit pupeny a zda se moje milované stromy zazelenají záplavou drobných malých lístečků. Vždycky mi to vlije novou energii do žil, vidět tu jasnou zelenou každý den hned po probuzení. V létě nás zelené koruny chrání před horkem. Když přijdete do naší ulice, je zde o několik stupňů chladněji, než v těch sousedních a stejně tak i v našem bytě. Jsem jim za to vděčná, i za ten zelený a uklidňující výhled z okna. Na podzim mě baví jejich zářivě žlutá barva, která rozjasňuje a přináší veselost. Teď v zimě jsou za oknem sice jen holé větve, ale brzy se v nich zase rozproudí život. Jak se na ten velký zázrak jara těším. 

Pro zvídavé čtenáře

Víš, že stromy mají paměť, předávají si informace, pociťují bolesti, dokonce mohou dostat úpal a časem se jim tvoří vrásky? Víš, že se stromy láskyplně starají o svoje potomstvo a pečují dokonce i o své staré a nemocné sousedy? Jestli jsi o tom nikdy neslyšel/a, určitě se začti nebo zaposlouchej do knihy Tajný život stromů. A já přemýšlím, jak se asi cítí všechny stromy v ulicích města, které žádné sousedy nemají. 

Proč příroda léčí? Pobyt nebo i jen pohled na přírodní scenérii snižuje hladinu stresu. Studie pacientů v nemocnici, kteří měli výhled z okna do zeleně prokázal, že se uzdravují rychleji než pacienti, kteří takový výhled neměli. A když už nemáte zahradu, ani zelený výhled z okna, jděte se aspoň každý den projít do parku a pořiďte si domů živé květiny.

O stromech v ulicích vypráví stejnojmenná kniha. Otevírá důležité téma stromů v urbanizovaném prostředí a odkrývá jeho kontexty. Navíc je nádherná i graficky.

...

Text: Šárka Krčílková, Ilustrace: Radim Seydl, 2021