Sedíme v prostorné kuchyni s nádherným výhledem do zasněžených luk. V létě se za nimi každé ráno pasou koně, teď sem na krmítko lítají sýkorky. 

Není to naše kuchyň. Ani náš domov. Patří našim přátelům a my jim na pár dní hlídáme hospodářství. Není to dlouho, co tu žijí. Svůj starý domov, svůj sen, který tolik let budovali, museli totiž opustit. Myslím, že mnoho lidí by to zdrtilo. Ale oni nezahořkli. Naopak. Vzali to jako novou příležitost. Svůj sen přetvořili. Je ještě barevnější a odvážnější, než byl kdy předtím a než by si před pár lety sami dokázali představit. Je radost vidět je, jak se učí a jak rostou. To místo je pro mě symbolem nového začátku a naděje.

Jen o několik dní později stojíme uprostřed dílny vonící papírem a radostí z tvůrčí práce. Člověk to cítí, jen sem vkročí. Každý z těch ručně vyráběných sešitů, bloků i diářů má svůj vlastní příběh, který se pojí s jeho autorem nebo s materiálem, ze kterého byl vyroben. „Třeba tenhle, ten je vyrobený z papíru z koňského trusu z jedné české farmy”, povídá Vlasta. Zbystříme. „A jak se ta farma jmenuje?” Ano, je to farma našich přátel, Farma Lukava. Vůbec mě to nepřekvapuje. Můj svět a lidé v něm se začínají propojovat a spolupracovat napříč různými sférami. Spojuje je jedna věc, to co dělají, dělají srdcem a v tom cítím velkou sílu.

Beru do ruky nádherný sešit s tanečníky na přebalu. Kupa sešitů, které si chci odnést domů a darovat, roste. VYROBENO SRDCEM, píše Andrea krásným písmem na papírový proužek ke každému z nich. Je to upcyklovaný sešit z kalendářů Národního divadla. Pojí se s ním úžasný příběh... o tvořivosti, všímavosti a otevřenosti, který vyústil v krásnou spolupráci Lemniskáty a Národního divadla. Očichávám ruční papír s příměsí odstřižků z kostýmů šitých na premiéru baletu.  

„Jak je objevujete, všechny ty skvělé nápady, zajímavé materiály i autory?”, ptám se. Vlasta pokrčí rameny a usměje se: „To přichází nějak samo. Netlačím na to. Nemám jasnou představu, jak by to mělo vypadat. Máme dveře otevřené a někdo nebo něco se v pravý čas objeví. Jako když přišlo PFko Malých radostí.”  

Ano, díky tomu tu teď stojíme a necháváme se unášet představivostí, jak by mohl vypadat sešit, nebo kalendář, nebo něco jiného, co bude společným dílem Lemniskáty a Maleradosti.art.

Je to začátek. A moc se těším, jak to bude pokračovat. Když necháme žít život.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2021