Představ si, že je ti kolem 60, přijdeš o všechno, o čem si myslíš, že je důležité. O všechno, co celý život buduješ. O to, co tě živilo, co tvořilo tvůj pocit bezpečí. O role, které ti dodávaly pocit sebedůvěry a důležitosti. O svůj sebeobraz. Zůstává jen takřka holá existence a to, o co se můžeš opřít v sobě. Láska a svobodná duše.

Udělali jsme si doma večerní kino a podívali se na film STEZKA ŽIVOTA (The Salth Path). Dotkla se mě. Otevřela spoustu témat, která se s přibývajícím věkem vynořují i v mém životě. Jak bych v takové situaci obstála já? O co se ve svém životě opírám? Na čem lpím? O co se opírám v sobě? Dokázala bych takovou situaci opravdu přijmout jako nový začátek a být tvůrcem svého života? Jak by obstálo naše partnerství?

Sama pro sebe si říkám, že nakonec to, co mi dává největší smysl, je žít v co největší pravdivosti sama k sobě. V souladu se svobodným voláním své duše a s tím, co mě přesahuje. Tvořit opravdové vztahy a pečovat o ně.

Jako bych najednou v poslední době začala intenzivněji vnímat, že většinu toho, co jsem kdy dělala, je tak pomíjivé. Přijde mi až legrační, jak mi na tom strašně záleželo. Jak jsem se kvůli tomu dřela, bojovala a vyčerpala se. Přesto to bylo nesmírně důležité, protože mě to dovedlo přesně tam, kde jsem teď.

Z tohoto místa, se všemi svými zkušenostmi a prožitky, které se usazují, přetváří do nových tvarů a zdrojů, mohu vykročit na další cestu... Třeba tvořit naše Malé radosti se Radimem a naší dcerou.

Jsem nesmírně vděčná za svoje bezpečné smečky, kam se mohu vracet, ohřát se u společného ohně. Kde se učíme, rosteme a tvoříme spolu. Moje nejbližší rodina a v posledních letech i Průvodci v síti.

...

Text: Šárka Krčílková, Foto: Christian Krček, 2026