Padá. Ten nejprachovější prašan jaký si dokážu představit. Vločka za vločkou se pomalu snáší z nebe a sníh vrže pod nohama. Kdy jsem tenhle zázrak zažila naposledy?

Mír a posvátné ticho uvnitř i venku. Tetelivá radost. Jemný pohyb droboučkých vloček, který svou vytrvalostí a bez úsilí promění celou krajinu i nás.

To si chci vzít do nového roku, do každé situace, do veškerého svého tvoření zevnitř ven. Do Malých radostí, společného tvoření s Radimem a Míšou.

A teď si představ sebe…

Jakou kvalitu si vybereš, budeš jí každý den žít, kultivovat a skrze sebe propisovat do světa?

Jaký obraz, vůně, prožitek, symbol nebo slovo Ti to připomene?

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2026