Probudí mě skokem na mé břicho, úsměvem a slovy : „Maminko, ty si jela vlakem. My jsme čekali. A stejně tě mám ráda.”

A já si přeju jen dál prožívat přítomný okamžik. Nikam nespěchat. Kairos.

Přiloudáme se do školky pozdě. Nikde nikdo. Zvedám telefon. „My jsme na vás čekali na nádraží. Přece ten výlet do lesa.” No jo, jsem idiot. Jsem naštvaná, protože práce, úkoly, deadliny, emaily a schůzky volají. A co já teď s tím. 

„Mami, já chci Válu a chci do lesa.” Máš pravdu. Kašlem na všechno. Vždyť jsem si to přece přála. Ještě dneska si uděláme kairos.

Začneme čokoládovou zmrzlinou. Zatančíme si v kavárně na písničku, která zrovna hraje v rádiu. Koupíme si bublifuk. Učíme se kotrmelce. Opalujeme se na sluníčku. Stavíme bábovky. Pokreslíme křídou chodník. Poznáváme ptáky podle hlasu. Potkáváme kamarády.

Když usne, pozoruju všemi smysly uvnitř i vně. Dávám a přijímám. A celý svět se směje. Je to škola malých radostí. Kairos.

Probudí se.

„Mami, to se jí?”

„Myslíš sedmikrásky? Ochutnej. Uvidíš.”

„Jaký jsou?”

„Mňam.”

Jde to. Jde to pouštět snadněji, než si myslíme.

...

Pro zvídavé čtenáře

Tímto příběhem začala v roce 2019 naše Škola malých radostí. Posílání příběhů s přáteli v programu Future leader, který rozvíjí organizace Akáda.

Akáda - “Skrze sebe proměňujeme sebe i svět.” To je motto Akády, která s chutí a radostí vede k sebe-vědomějšímu žití a rozvoji tvůrčího přístupu k životu prostřednictvím sebepoznávacích a transformačních programů.

Cestička školička - Když vejdete na Olšanské hřbitovy branou od Olšanského náměstí, po několika desítkách metrů budete míjet malinký domeček s malou zahrádkou. Možná odtud uslyšíte veselý smích dětí. Tady na hřbitově? Je to tak. A je to vlastně tak přirozené. Koloběh života generací se tu přirozeně proplétá v krystalické radosti. To je Cestička, nejbáječnější školka, kterou známe.

Text a foto: Šárka Krčílková, 2019