Léto odplynulo. Ale já chci dál v sobě živit ten pocit ZPOMALENÍ a JEDNODUCHOSTI. Stačilo upřít pozornost na to, co a kdo je kolem mě. Ve mně. Uslyšet a následovat tiché volání duše.

S tím přišel klid. Takový klid, jaký jsem ještě nepoznala.

Najednou jsem si uvědomila, když mi kočka sedla do klína, že mám čas jí tam nechat a drbat za ušima tak dlouho, jak potřebuje. Užít si tu chvíli bez vnitřního pnutí, že mám dělat něco jiného, být někde jinde, s někým jiným.

To je pro mě velký posun, protože po většinu svého života jsem to nedokázala. Potřebovala jsem pořád někam běžet. I když jsem se teď za začátku podzimu zase trochu rozběhla, ten pocit tu pořád ještě zůstává. Moje IKIGAI. Umění malých radostí. Kéž mi je okamžik s kočkou na klíně vždycky připomene.

P.S. Dneska jsem si udělala velkou radost. Koupila jsem si ikigai karty, které vzešly z komunity Ikigais, jíž jsem součástí. Budou mi připomínat v každodenním shonu, co je pro mě důležité. Už se těším, jak si každé ráno vytáhnu jednu. Nebo jak je využiju při koučování.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2025