Slunce se kloní k západu. Rychle stavíme stan a kupujeme v obchůdku pivo. Spěcháme tam, kde tušíme pobřeží oceánu. Bylo by krásné, zastihnout ho ještě se západem slunce.
Přebíháme poslední silničku ve Făo. Spěcháme po dřevěném chodníku lesíkem a po několika stech metrů se před námi zvedá silueta vysoká duny na zčervenalém nebi. Za ní to už musí být, slyšíme hukot vln. Šplháme nahoru, nohy se boří do chladného písku a já se těším na ten výjev. Na to, že si po horkém a úmorném dni v autě, otevřeme plechovku vychlazeného piva a budeme se spolu dívat do vln a na obzor.
Ten obraz je ohromující, nádherný a zároveň trochu děsivý. Jsme tu sami. Vlny jsou vysoké, ztemnělý oceán duní a slunce už je téměř za obzorem. „Já chci pryč!”, vykřikne vyděšeně Míša a pevně obejme Radima. „Bojíš se, Miško? Nemusíme jít dolů, zůstaneme tady. Budeme se jenom chvíli dívat.”, říkám. „Mami, já se strašně bojím, že nás stáhne do hlubiny. Já tu nechci být.” a ještě víc se přitiskne ke svému tátovi.
Ten působivý výjev je pro pětiletou holčičku moc. I já cítím, jakoby z hlubin vycházely nepoznané síly, ze kterých mám strach a zároveň mě fascinují. Měla bych odvahu vlézt do nočního oceánu? Jako jsem překonala strach jít sama nočním lesem? Cítím, že překonat strach z temných hlubin je obtížnější. A co teprve odvaha podívat se do hlubin vlastního nitra. Toho se většinou bojíme nejvíc.
A tak se vracíme zpátky a na cestě nás provází uklidňující písnička cikád. Míša už vesele poskakuje a já doufám, že se zítra nebude bát vlézt do vody. Pivo, limonádu a pohádku si dáme zachumlaní ve spacáku, v bezpečí našeho potulného domova.
Cestovatelský tip
Fao je malé městečko na severním pobřeží Portugalska. Lze se ubytovat v kempu, který je pár set metrů od písečných dun a širokých pláží s jemným bílým pískem. Na začátku července tu téměř nikdo nebyl. Z Fao to není daleko do Bragy a Bom Jesus do Monte, významnému poutnímu místu s chrámem, který patří od roku 2019 k památkám UNESCO.
...
Příběh z výzvy 21 malých radostí.
Text a foto: Šárka Krčílková, Ilustrace: Radim Seydl, 2022
