Slunce se sklání k obzoru a pláž se začíná vylidňovat. Zůstávají tu jen rybáři. Své čluny mají už vytažené na břeh a u jednoho z nich se radí parta chlapů. Kdo ví, možná se domlouvají, v kolik ráno vyrazí na moře. 

Další rybáři se chystají na podvečerní lov a míří buď na vlnolam, nebo spolu se svými manželkami klábosí na břehu s pobíhajícími dětmi kolem. Jejich dlouhé pruty se tyčí proti červenající obloze. Jsme v Angeiras, malém městečku na severozápadním pobřeží, kde se prý loví ty nejlepší sardinky v Portugalsku.

Zjišťujeme, že právě tenhle víkend je tu festival sardinek. To máme ale štěstí. Můžeme zblízka zažít portugalskou pospolitost. Portugalci slavnosti milují a mají jich plný kalendář. Ať už slaví sardinky, nebo cokoli jiného, “festas”, to je vždycky příležitost se sejít se všemi místními, společně jíst spoustu jídla, pít a radovat se ze života.

Snad celé městečko je v ulicích. Všude spousta stánků s barevnými bonbóny, cukrovou vatou, cetkami a nevkusným oblečením. Míša se zamiluje do růžových flitrových šatů a doporučuje mi, abych si je určitě koupila. Raději si kupujeme pivo a sledujeme cvrkot. Setkání rodin a přátel provází vždy halasné vítání a objímání. Dvě mladé ženy vedou mezi sebou malinkou stařenku, aby se i ona mohla povyrazit. Je to milé.

Všechny restaurace mají otevřeno a z nich se line omamná vůně grilovaných ryb. Často se připravují přímo na ulici. Stará paní je obratně přehazuje, aby se nespálily, usměje se na nás a je to jasný. Tomu se nedá odolat. Kupujeme jednu porci a míříme zpátky na pláž rybářů. 

Rozbalujeme večeři a otevíráme pivo. Porce sardinek s opečenými bramborami ve šlupce a zeleninový salát nám připadá jako nejlahodnější jídlo na světě. Všechno je to čerstvé a neskutečně dobré. S plným břichem sledujeme rybáře, západ slunce a skupinku lidí, kteří tu tančí na jeho oslavu.

Pro zvídavé čtenáře

Praia dos pescadores de Angeiras - Původně se toto místo jmenovalo “Praia da Forcada”. Na počátku 20. století byla příležitostně obydlená a využívána místními zemědělci, kteří tu sbírali řasy a využívali je pak jako hnojivo. Postupně zde rostla rybářská komunita, což vedlo k přejmenování na “Praia dos Pescadores”. V současné době je to velmi důležité místo lovu řady druhů ryb a mořských živočichů včetně chobotnic. Sardinky z Angeiras jsou považovány za nejlepší v zemi. 

Na plážích v Angeiras lze také najít pozůstatky kamenných tanků, které sloužily pro výrobu soli ve 3. a 4. století před Kristem za dob Římanů. Je to rarita, která je od roku 1970 považována za národní památku.

V Angeiras, pár set metrů od pláže, je dobře vybavený kemp. Zároveň to je odtud kousek do Porta. Příměstským autobusem, který staví přímo u kempu, se dostaneš do Porta za 45 minut ani ne za 2 eura.

...

Příběh z výzvy 21 malých radostí.

Text: Šárka Krčílková, Ilustrace: Radim Seydl, 2022