Svedlo nás dohromady komunitou podporované zemědělství. Dlouho to pro mě bylo jen jedno ze jmen v pracovní skupině evropského projektu Solidbase. Až na setkání v Budapešti jsem zjistila, že to není žena, ale okouzlující Francouz s báječným smyslem pro humor, který se mě česky zeptal: „Jak se máš, kočičko?” 

Jocelyn Parot patří do týmu mezinárodní sítě URGENCI, která posouvá evropské hnutí solidárních potravinových systémů. V té době jsem netušila, jak často budeme spolupracovat a že nám jednou s důvěrou půjčí svůj dům, kde se budeme starat o dvě báječné kočky a zahradu. 

A tak jsme tu. V Louvigny. Malý komplex jednopatrových dřevěných domů se zeleným vnitroblokem. V přístřešku je vyrovnaná řada kol. Vedle dřevěný domek, komunitní pekárna. Jeden ze sousedů tu peče pravidelně čerstvý chleba. Celý projekt komunitního bydlení vznikl participativní cestou. Každá rodina obývá svůj vlastní dům a za ním malou zahradu. Krom toho společně vlastní vnitroblok a dům, kde se spolu scházejí, slaví, plánují, tvoří a radují. A také je tu místo pro hosty, ať už přijíždí na přátelskou nebo pracovní návštěvu. Nejčastěji obojí najednou.  

Jocelyn a jeho rodina jsou pryč. Klíče, instrukce k domu, zahradě a kočkám nám předává Francoiş. Večer si společně uvaříme jídlo a posedíme v zeleni zahrady, ve stínu vistárie a vinné révy. U dobrého jídla a francouzského vína. Sledujeme kočky. Víte, že i kočky chodí do kina? Divoch Muska si sedne asi 10 cm před kompost a nehybně na něj civí. Prudce vyrazí, když neopatrná myš vystrčí ven čumáček a obvykle jí chytí. Cinéma de chats. A tak jsme se tu za ten týden zamilovali do kočičích chlupáčů, přestože nám Taavi v 5 ráno buší na dveře: „Vstávej a dej mi najíst.” 

Jsme vděční, že jsme mohli pobýt na místě, kam by nás jinak ani nenapadlo jet. Cítit se tu jako doma. Drbat kočky za ušima. Snídat v zahradě a večer jí zalévat. Jezdit na výlety na pobřeží k oceánu. Pracovat. Procházet se po Caen a vyzvednout tu podíl od místních farmářů. Seznámit se s farmářkou Lucille, kterou jsme později jeli navštívit. Ochutnat její úžasné sýry a chleba. To vše díky otevřenosti, přátelství a důvěře, která se rodí v místních komunitách.

...

Příběh z výzvy 21 malých radostí.

Text a foto: Šárka Krčílková, Ilustrace: Radim Seydl, 2022