Po dlouhé době jedu metrem. Všichni jsou nepřítomní. Odpojení od sebe i od svých těl. Připojení ke svým telefonům a virtuálním světům.

Výrazy v jejich tvářích vyprávějí příběhy o starostech, únavě, stresu, nudě nebo rezignaci. Chvíli je pozoruji a říkám si, jestli někdo zvedne hlavu?

Za celou cestu se naše pohledy opravdu potkají jen s jediným člověkem. Nemá v ruce telefon. Na okamžik se na sebe spiklenecky usmějeme. A pak zase každý pokračujeme svou cestou.

Zatímco mnoho lidí vstupuje do nového týdne s naplánovanými úkoly, schůzkami a sprinty, já jedu na statek Kytky u potoka.

Najednou mi to připadá jako nejvyšší forma sebepéče.

A možná i trochu tichého a laskavého rebelství.

Rebelství vůči světu, který se neustále zrychluje.

Který nás tlačí k většímu výkonu, efektivitě, produktivitě a spotřebě.

Jedu se potkat s pěti ženami, které se podobně jako já rozhodly vystoupit z proudu.

Ne si to dovolit. 

Dopřát si to!

Čas. Prostor. Osobní setkání. Klid. Jógu ve stodole. Dobré jídlo. Sdílení.

A právě v tom sdílení se nejčastěji vrací jedno téma:

Jak si tvořit kvalitní čas a prostor pro sebe.

Čas kairos, který přináší kvalitu prožitku a plynutí, místo chronosu se svou kvantitou a plánováním.

Kairos ne jako luxus nebo odměnu, kterou si musíme zasloužit.

Ale jako něco, díky čemu zůstáváme živí. 

Odjíždím domů, pohlazená tím setkáním, s rozkvetlými a voňavými pivoňkami v náručí. Míla je vypěstovala s láskou k půdě i k rodovému místu, kde žilo několik předchozích generací. Kde začala žít i ona, aby sem vrátila život.

Dnes ráno na pivoňky v naší kuchyni dopadá slunce.

A já k nim znovu a znovu přivoním.

Jako bych si tím připomínala, že ačkoli svět běží čím dál rychleji, já si přeji zpomalovat.

Všímat si toho, co roste pomalu.

Co vzniká s péčí.

Co propojuje lidi s místem, kde žijí.

Jako jsou třeba Kytky od potoka,  Greendecor, Aranžérie a další lokální iniciativy, kde kytky necestují tisíce kilometrů, ale pěstují se s citem k přírodě i lidem. 

Co Tobě pomáhá zpomalit, když se svět kolem Tebe rozbíhá moc rychle?

Pro mě je to čas strávený venku, v přírodě a s lidmi, kteří umí být v přítomnosti. 

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2026