Mám ráda, když se za poslední zatáčkou objeví dominanta kostela Nejsvětější Trojice. 

Projít se zámeckým parkem s rozložitými duby, buky a platany. Raší jim první lístky. Pohladit si sochy Matyáše Brauna a poslechnout zurčící fontánu. Prozkoumat zámek a v Prádelně si dát k obědu doupovské cigáro s chlebem a hořčicí, zatímco venku leje. Dobře, navrch ještě kafe a věneček, protože z útulné kavárny se nechce ven. 

Nakonec přece jen vysvitne sluníčko, a tak se vydáme starou alejí a sadem na farmu, jestli tu náhodou není hospodář. Všichni jsou ale dneska v kopcích, a tak jdeme i my. Louky jsou plné rozkvetlých prvosenek. Stáda bečících ovcí i s jehňaty se spokojeně pasou... A tam nahoře... na nejvýše položené louce s výhledem do kraje je veselo. Protože Eliška s Jakubem se vzali. Valeč. Malebná i divoká.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2023