Malé radosti
Kéž nečekáme až...

Domů přijdu z práce v deset večer. Je to blaho po dni na nohou v kavárně, hodit si nohy na stůl a pít u toho šalvějový čaj.

Ňuf. Ňuf.

Míša se přijde ještě přitulit.

Do ruky mi dává obálku.

A v ní najdu úplně dokonalý přívěšek od ní.

S oblíbenou větou, o které jsme si spolu nedávno povídaly.

V KLIDU MÁ VŠE SVÉ MÍSTO.

Až teď mi došlo, že se dnes slaví den matek.

Kéž nejen mámy nachází klid v duši každý den.

Kéž nečekáme, že přijde klid, až...

Protože to se nestane.

Vždycky si totiž najdeme nové až...

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2026