Ze tmy se ozve netrpělivé zakňučení. Laika se pustí do hrabání, na naše spacáky se snáší sprcha písku s listím a zahalí nás oblak prachu.

Dost! Kačka se jí snaží marně uklidnit a tak vyleze ze spacáku a odchází s ní do tmy lesa. Míša začne kašlat, ale taky se smát.... je po spánku.

Kolik může být hodin?

Čtyři? Půl pátý?

Laika se uklidnila a my čtyři se znovu zachumláme. Koukám do rychle řídnoucí tmy. Do lesního ticha, kde šumí jen listí a občas praskne větvička, zazní první ptačí píseň. Pak se pomalu přidávají další a další hlasy, až je z toho symfonie. Nádhera.

Usnu ještě?

O několik hodin později nás vzbudí další neodbytné psí hrabání.

Teď je čas opravdu vstávat.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2025