„Ten je krásnej, mami, podívej!” Ukazuje mi s rozzářenýma očima sešit, který si právě celý sama vyrobila a pomalovala. „Moc se mi líbí”, říkám uznale a mám z toho stejnou radost jako ona.

Celé dopoledne jsme spolu byly v Lemniskátě, ve společnosti přátel a podporovatelů chráněné dílny. Na chodník pražských Vinohrad totiž přistála obrovská hromada kompostu, kterou bylo potřeba dostat do zahrady a k tomu vysázet nové keře, stromy i květiny. Sešlo se nás tu kolem dvou desítek a síla společenství dokázala během několika málo hodin proměnit zahradu k nepoznání.

Odpoledne jdeme spolu, já a moje dcera, pěšky domů a povídáme si. Hrajeme hru na to, co nám dneska udělalo radost. Míša poskakuje vedle mě a pusa jí jede… „Líbilo se mi vyrábění sešitů a kreslení. Sázení kytiček…”

„Co ještě?” 

„Že mám novou kamarádku a že jsme byly spolu, mami. Co udělalo radost tobě?”

„Jéje, toho bylo moc. Jak jsme vozili kompost a sázeli kytky. Víš, jaká to bude krása, až si lidé na jaře přijdou odpočinout do zahrady? Zároveň jsou květiny užitečný, protože poskytnou potravu včelám a hmyzu, který je opyluje. Díky tomu budou mít co jíst i ptáci a další živáčci. Zahrada ožije. Mám radost z toho být venku a v pohybu, cítit vůni půdy a zabořit do ní svoje ruce. Je to léčivý. Bavilo mě natírat starý klepadlo na tyrkysovo a vidět za sebou kus práce. Líbila se mi společná hostina, kdy každý přinesl něco na společný stůl…” V tu chvíli jsem si vzpomněla na mísu plnou řízků a jejich příběh.

„Představ si, tyhle řízky přinesl kluk, který když k nám přišel do dílny, bál se tak moc lidí, že s nimi vůbec nedokázal mluvit. A teď si to celé sám vymyslel, nakoupil, uvařil.” Říká mi Vlasta, která chráněnou dílnu vede. Za chvíli jí vidím, jak ho láskyplně obejme kolem ramen, usměje se na něj a on tu rozesmátý a šťastný rozdává řízky. Jsou výtečný a mě to dojímá. 

„Míšo, víš, co mi ještě udělalo radost? Dostala jsem od Vlasty krásný adventní kalendář a moc se těším, až při čekání na Vánoce objevíme každý den jedno haiku. Taky jsem se potkala s báječnými lidmi. Koupila jsem si krásné sešity pro sebe i pro přátele. To zároveň podpoří dílnu, aby mohla dál tvořit KRÁSU, UŽITEK i BLÍZKÉ VZTAHY. To mě těší nejvíc.” 

„A proč mami?” 

„Když udělám každý den něco krásného, něco užitečného a něco pro vztahy, tak jsem šťastná. Mají z toho radost všichni. V Lemniskátě se to všechno děje najednou. Přijdeš obdarovat a odejdeš obdarována. A my všichni, co jsme tam dnes byli, jsme hodně dali a také dostali.”

Mohla bych pokračovat ještě dlouho, protože hra na radost nám vydržela až domů. Přála bych si, aby inspirovala i Tebe. Můžeš se třeba každý den večer zeptat sebe, svých blízkých:

Co jsi dnes udělal*a krásného, užitečného a pro vztahy? 

Můžeš sledovat, v jakých rolích Ti některá část chybí nebo je něčeho moc. Jak se v té roli cítíš?

Co potřebuješ posílit? Krásu, užitek nebo vztahy? 

...

Text: Šárka Krčílková, Foto: Jarka Novotná, 2023