Vzbudím se ještě za tmy. Už nemůžu spát, protože v hlavě se mi honí, co všechno ještě potřebuji zařídit, než se vydáme na cestu. Po dlouhých minutách převalování to vzdám. Vstanu, uvařím si čaj a sednu si na balkón. A zase jí po dlouhé době ucítím. Tu nejkrásnější vůni světa, která mi vždycky připomene jeden příběh a milovaného člověka.

Je to vůně pozdního jara brzy po ránu. Je v ní svěžest, mísí se v ní snad kvetoucí bez, akáty a lípy. Nejkrásnější vůně světa. Jen kvůli ní bych se chtěla naučit vstávat brzy ráno. Vždycky když jí ucítím, vybaví se mi dětství a těšení se na léto. Vůně dokáží probudit mé nejhlubší vzpomínky.

Ten den jsme jeli na školu v přírodě a já se nemohla dočkat. Celý den jsem balila modrý odřený kufr. Táta mi večer usmažil řízky na cestu a já nemohla usnout. Cestovní horečka. 

Ráno jsme všichni zaspali. Autobus odjel beze mne a já jsem brečela jak želva. “Nebul, já tě tam odvezu”, řekl mi táta. Nastartoval trabanta a už jsme ujížděli někam, v mých očích nekonečně daleko. Vzpomínám si na tu intenzivní radost. Díky nejlepšímu tátovi na světě. Mému tátovi hrdinovi.

A tak tu nad ránem sedím na balkóně a nasávám znovu tu nejkrásnější vůni světa z plných plic. Nemůžu se jí nabažit. Myslím na mého milovaného tátu. A i když je z něj morous, je to nejlepší táta na celém světě. Můj táta napořád.

Potěšil Tě tento příběh? Pošli svou radost dál.

Zastav se. Udělej si chvíli čas a zavolej svému tátovi, mámě anebo jiné bytosti. Můžeš také napsat dopis a v něm poslat svou vzpomínku, fotografii, příběh. Je to snadnější, než si myslíš. Zahřeje to u srdce. A možná vás to zase přiblíží k sobě.

...

Text: Šárka Krčílková, 2022