„Cože, oni nehází papír do záchoda? Ble a to je normální?”, vytřeští na mě Míša oči, když jí říkám, že v Portugalsku se použitý toaleťák hází do odpadkového koše. Což nakonec otevře příval myšlenek i debatu na téma “normálnosti”. 

Ano, podobně jako v jiných jižních zemích, se tu toaleťák nehází do záchodu. V našich končinách to děláme jinak a tak nám to může připadat přinejmenším podivné, nebo nechutné či nenormální. A často to tak i hodnotíme. 

Říkám Míše, že existují země, kde nepoužívají toaletní papír vůbec a místo toho se myjí vodou. To nakonec může mít spoustu výhod, o kterých spolu přemýšlíme nahlas. Třeba, že se nemusí vyrábět toaletní papír, neznečišťuje vodu a nekomplikuje proces jejího čištění? Nejsem odborník, ale může to mít výhody, které nás uživatele toaletního papíru ani nenapadnou. O tom všem si povídáme. O také o tom, že to, co vnímáme jako “normální” my, může někdo jiný vnímat jinak. A proto je dobré vytáhnout občas paty. Ze svého bytu, země i sociální bubliny. 

Kolikrát jsem slyšela tahle slova. To...oni... nebo ty... nejsi normální… Kolikrát jste to slyšeli, nebo řekli vy? Začala jsem být na slovo “normální” citlivá. Vnímám za ním totiž nebezpečné hodnocení a soudy, které rozdělují. Spoustu dalších hodnotících nálepek dostáváme už v dětství. Někdo je “hodná holčička”,  někdo “nemehlo”... Jsou zaryté hluboko pod kůží a myslíme si, že jsou pravdivé.  Obzvlášť, když je slyšíme od někoho, kdo je pro nás autorita, nebo koho máme rádi, komu věříme. Mohou nás poznamenat na celý život. To, že jsme přijali cizí přesvědčení, můžeme zjistit až po mnoha letech. Nebo to nemusíme zjistit nikdy.

Ale abych byla upřímná, i já sama pořád hodnotím a podléhám hodnocení.  Ovšem už uvědomění je důležitým krokem ke změně.  

A jakou nálepku si neseš ty? Nebo jakou s oblibou dáváš?

Pro zvídavé čtenáře

Slyšel(a) jsi o nenásilné komunikaci (Nonviolent communication)? Je to způsob, jak se v komunikaci místo hodnocení a soudů naučit vyjadřovat své vlastní potřeby. Nesoudit. Nezraňovat sebe ani ostatní. Naslouchat. I u nás se “nenásilka” začala v posledních letech rozvíjet a najdeš tu zkušené lektory, které Tě do ní zasvětí. Mrkni na skupinu Institut nenásilné komunikace Brno, přečti si knihu základů Nenásilná komunikace - řeč života, nebo  Svět nenásilí. Poslechni si Nenásilný podcast. 

...

Příběh z výzvy 21 malých radostí.

Text: Šárka Krčílková, Ilustrace: Radim Seydl, 2022